Pažitka: ideální doplněk

Pažitka (Allium schoenoprasum) se úspěšně pěstovala v Evropě, Asii a Severní Americe již ve středověku. Mimo jiné se jí také říká „šnytlík“. Jako vytrvalá cibulovitá rostlina tvoří pažitka úzké, tmavě zelené trubkovité nadzemní listy dlouhé až 30 cm, které po seříznutí opět dorůstají. Než se objeví fialový nebo bílý květ, má pažitka charakteristickou cibulovou chuť, mírně štiplavou a pikantní. Pažitka je příbuzná čínské pažitky, která se od klasické pažitky liší minimálně vzhledově, protože má plošší listy a výrazné cibulky. Jako příbuzná pórku se pažitka jako klasické koření používá do mnoha chutných pokrmů.

Svůj původ má pažitka ve střední Asii. Ale již od středověku se pažitka pěstuje i v Evropě. Rovněž roste v Asii a Severní Americe. Věděli jste, že před staletími se pažitka přikládala také na řezné rány a válečná zranění, protože má antiseptické účinky? 

Pažitka se naseká a díky svému malému podíl česnekového oleje dodá říz salátům, polévkám, tvarohu, chlebu s máslem, ragú, vaječným pokrmům jako jsou míchaná vejce a omeleta a jídlům s rybami a mořskými plody a také hodně vitaminu C. Bílé a zejména purpurové květové okolíky, které se hodí i do ozdobné zahrady, je možné použít i ke kořenění čerstvých salátů. Květy se však tvoří pouze tehdy, když se pažitka nesklízela. Pažitka se konzumuje výhradně syrová, protože dušená nebo vařená ztrácí svou kořenicí sílu.

Takto zůstane pažitka čerstvá

Čerstvá pažitka vydrží asi týden. Metoda pouhého vložení svazku pažitky do sklenice s vodou není optimálním způsobem skladování. Déle vydrží, pokud ji po opláchnutí a oklepání do sucha uložíte do chladničky v plastovém sáčku.

Čerstvě uříznutá pažitka obsahuje různé minerální látky a vitamíny jako například vitamin C.