Paprika: k ochucení i hodování

Rozlišujeme zeleninovou papriku a koření. U zeleninové papriky ukazuje barva lusků na stupeň zralosti. Zelené lusky jsou ještě nezralé. Žluté a oranžové lusky by mohly zůstat na keři déle a červené exempláře dosáhly plné zralosti. Kromě typicky tvarovaných lusků existují také rajčatové papriky ve tvaru masitých rajčat, podlouhlé úzké špičaté papriky a sladké, hnědě zbarvené tzv. čokoládové papriky.

Zelené paprikové lusky mají trpčí chuť než žluté, červené papriky jsou výrazné a mají i jemně sladkou chuť. Malé kořenicí papričky jako chilli se suší v pálivých nebo jemných variantách a často se následně melou na prášek. Látka, která je odpovědná za ostrost, se jmenuje „kapsaicin“. Její koncentrace je velice rozdílná.

Paprika původně pochází ze Střední a Jižní Ameriky. Prostřednictvím ptáků se dostala na jih USA. Již 7 000 let před naším letopočtem se pěstoval divoký druh paprik. Asi o 2 000 let později se objevily i první kultivované formy. Při své druhé plavbě do Ameriky přivezl Kolumbus plody, které se pěstovaly ve Španělsku. Odtud se papriky díky stále rostoucímu světovému obchodu brzy rozšířily a staly se známými všude. Doplnila také dosavadní pálivá koření, jako byl mimo jiné pepř, a stala se nedílnou součástí kuchyně. 

Jen málokterá zelenina je tak všestranná jako lusky zeleninové papriky. Chutná syrová, restovaná, dušená, pečená, grilovaná nebo vařená. Ke kuchyňské klasice patří například paprikové lusky plněné mletým masem, paprika plněná ovčím sýrem nebo rýží jsou také oblíbené. Zeleninová paprika zůstane chlazená čerstvá dva týdny. Jako koření se používá k dochucení po přípravných krocích jako sušení, mletí a míchání, podle její pálivosti.

Zeleninová paprika má málo sacharidů a kalorií. Červené lusky mají nejvyšší obsah vitamínů. Zvláště vysoký obsah vitaminů, zejména vitaminu A a C, podporuje obranné mechanismy organismu a pomáhá předcházet kardiovaskulárním onemocněním.