Bílý chléb: chutná klasika

Bageta je známá také jako francouzský nebo pařížský chléb a obvykle se vyrábí z pšeničné mouky s vysokým podílem křupavé kůrky.

Knäckebrot pochází ze Švédska, kde se nazývá „knäkkebröd“. Smí mít maximálně deset procent obsažené vody a má proto dlouhou trvanlivost.

Louhová bulka (laugenbrötchen) patří mezi drobné pečivo. Za svůj typický vzhled a chuť vděčí tomu, že je potřená hydroxidem sodným.

Na přípravu vícezrnného chleba se používá směs více druhů mouky, většinou celozrnné, ale také pšeničné, špaldové a žitné.

Tradiční receptura pro přípravu pumprniklu sestává výhradně ze šrotu a celých žitných zrn. Celá zrna jsou namáčena v teplé vodě.

Tradičně připravovaný žitný chléb obsahuje žitnou mouku, vodu, sůl a prášek do pečiva. Tuk a cukr propůjčují těstu chuť.

Smíšený žitný chléb se připravuje z žitné mouky, bakterií mléčného kvašení a vody. Kromě toho se do něj přidávají různé druhy kvasnic, aby těsto vzešlo.

Stejně jako všechny celozrnné produkty je i slunečnicový chléb z celozrnné mouky, která obsahuje celá zrna. Je výborný samotný.

Pro výrobu celozrnného chleba se nejčastěji používá žito nebo pšenice, ale často také špalda, dvouzrnka a oves. Kromě toho je potřeba voda, kvasnice a sůl.

Pšeničné housky mají bílou, lehce nažloutlou barvu a kulatý až podlouhlý tvar. Vnější kůrka je většinou křupavá.

Smíšený pšeničný chléb je velmi zdravý, lehce stravitelný a aromatický. Čím větší je podíl pšenice, tím jemnější je jeho chuť.

Jednou z nejdůležitějších součástí snídaně je pšeničný toastový chléb. Název „toast“ pochází z angličtiny a znamená „opékat“.